Šíření rádiových vln

1.Značení vrstev ionosféry směrem od povrchu Země je:
- D, E, F1, F2

2.Sluneční cyklus podílející se zásadně na šíření elmag. vln má periodu:
- 11 let

3.Pásma obvykle vhodná pro dálková spojení v noci jsou zejména:
- 160 m, 80 m, 40 m

4.Běžná spojení v pásmu 70 cm jsou obvykle uskutečněna díky:
- přímé viditelnosti obou stanic

5.Jak se chová ionosféra při velkém počtu slunečních skvrn?
- pro dálkovou komunikaci jsou použitelné i kmitočty vyšší než 40 MHz

6.Co ovlivňuje rádiovou komunikaci s výjimkou šíření přízemní vlnou a přímého paprsku:
- sluneční aktivita

7.Co se obvykle stane s rádiovou vlnou o kmitočtu nižším než MUF, je-li vyslána do ionosféry:
- její část se vrátí zpět k Zemi

8.Jaký vliv může mít geomagnetická bouře na šíření rádiových vln:
- zhorší se šíření krátkých vln

9.Na intenzitu přijímaného signálu nemá vliv:
- napájecí napětí zdroje

10.Maximální použitelný kmitočet pro spoj Praha – Tokyo je 17 MHz. Které z uvedených pásem nabízí nejlepší podmínky pro spojení:
- 20 metrů

11.Co způsobuje, že KV rozptýlené (scatter) signály zní často zkresleně:
- rozptýlená energie se do odrazové zóny dostává po různých drahách

12.Který druh šíření umožňuje příjem signálů ve vzdálenostech větších, než umožňuje přízemní vlna a menších, než umožňuje ionosférické šíření:
- rozptyl

13.Jaká je průměrná výška ionosférické vrstvy E:
- 100 km

14.Proč je ionosférická vrstva F2 nejdůležitější z hlediska dálkového šíření:
- jelikož je to nejvyšší vrstva

15.Při šíření ve volném prostoru ve vzdálenostech větších než 10 lambda klesá intenzita elektromagnetického pole (mV/m):
- lineárně v závislosti na vzdálenosti

16.Spojení odrazem od Měsíce (EME) se zpravidla uskutečňují:
- v pásmech 3 cm až 6 m